Někdy nejdřív mluvím a pak přemýšlím. A podobně občas nejdřív nakoupím a pak řeším, co z toho vyrobit. Na balíček rýžové mouky sedal prach dobrých pár měsíců-koupila jsem si jí spíš ze zvědavosti, ale žádná pecka, co by z ní šla "uplácat" mě prostě nenapadala. Takže jak už to často bývá, ta nejlepší řešení jsou nakonec ta nejjednodušší. Rýžové lívance jsou nadýchané, bezlepkové a v mžiku hotové!
Ciabatta-to je ten na povrchu křupavý, uvnitř vláčný a "okatý" bochánek, kterému ale předchází výjevy jako z hororu: nezastavitelná hora lepkavého těsta, která utíká z linky a vy s ní přesto musíte zacházet jako v rukavičkách. Následují vytrhané vlasy a několikeré opakování slovníku sprostých slov :). Není divu, že se mi do toho doma nikdy moc nechtělo. No, ale pak přišel ten den. A vlastně to nebylo zdaleka tak zničující, jak jsem si myslela.
