Kdysi koloval takový vtip: víte proč nemají muži celulitidu? Protože je hnusná! No a stejně by si asi většina z vás odpověděla na otázku "proč si doma nevaříme hrachovou kaši". 😀 Je pravda, že k tomu, co si na talíři zošklivíme jako děti třeba právě ve školní jídelně, si hledáme cestu obtížně. Ale já se o to přece jenom pokusím. Tahle hrachová kaše, kterou doplní špetka skořice a místo mastné klobásy k ní patří marinovaná paprika a žampiony, totiž stojí za to.
Znáte někoho, kdo nemá rád "míša řezy"? Jestli ano, tak asi budou v jasné menšině, protože co já si vzpomínám z dob, kdy jsem si na střední přivydělávala v cukrárně, vždycky se po nich hned zaprášilo (no a taky si dobře pamatuju, jak jsem ve volných chvílích chodila do chlaďáku na odřezky 😃). Takže když jsem nedávno s kamarádkou dělala narozeninový "hurá" dort pro její futsalové ovečky, byl nadýchaný kakaový korpus a máslovo-tvarohový krém volba číslo jedna. A nakonec vzniklo i něco navíc!
Někdy nejdřív mluvím a pak přemýšlím. A podobně občas nejdřív nakoupím a pak řeším, co z toho vyrobit. Na balíček rýžové mouky sedal prach dobrých pár měsíců-koupila jsem si jí spíš ze zvědavosti, ale žádná pecka, co by z ní šla "uplácat" mě prostě nenapadala. Takže jak už to často bývá, ta nejlepší řešení jsou nakonec ta nejjednodušší. Rýžové lívance jsou nadýchané, bezlepkové a v mžiku hotové!
Ciabatta-to je ten na povrchu křupavý, uvnitř vláčný a "okatý" bochánek, kterému ale předchází výjevy jako z hororu: nezastavitelná hora lepkavého těsta, která utíká z linky a vy s ní přesto musíte zacházet jako v rukavičkách. Následují vytrhané vlasy a několikeré opakování slovníku sprostých slov :). Není divu, že se mi do toho doma nikdy moc nechtělo. No, ale pak přišel ten den. A vlastně to nebylo zdaleka tak zničující, jak jsem si myslela.
